Od nepaměti byly masáže součástí regenerace našich fyzických i duševních sil. Vzpomeňme si na středověké lazebnice – jejich masáže spojené s koupelemi, použití vonných olejů a balzámů nebo tzv. výskání vlasů, což bylo popotahování za vlasový porost pro jeho prokrvení a regeneraci. Ve starověkém Egyptě, Řecku, Římě byly olejové masáže základem tehdejších kosmetických a pokožku omlazujících procedur. Dříve nejen kadeřník, ale i holič prováděl jako součást úkonů krátkou masáž vlasů. Naši předkové, pantátové si na venkově po celodenní robotě ponořili nohy do škopku s horkou vodou a manželka nebo služka nebo děvečka, dle společenského postavení, jim pohmaty uvolňovaly šíjové svalstvo. Na tichomořských ostrovech si domorodci rozštěpeným bambusem prováděli automasáže hlavy. V Orientu i na Dálném východě se kladl důraz i na automasáže v koordinaci s dechem, které tak posilovaly celkovou vitalitu a harmonizaci všech oběhových systémů organismu. I dítě hned po narození si cumlá prsty, palec u nožiček, mne si prsty ručiček, tře si pěstičkami nadočnicové oblouky, nechá se hladit.
Ruce jako takové a jejich výrazy jsou – stejně tak jako chodidla – napojeny na vnitřní orgány a jejich pohyby, tlaky a doteky mají velký vliv na to, jak se cítíme. Například potlesk, kterým lidé odměňovali něčí výkon nebo mnutí rukou když se něco podařilo a tzv. mlýnek, tedy točení palců při propletených prstech, nás udržovalo v klidu a spokojenosti. Ideálně v kombinaci s houpacím křeslem. Podobně tak jako na ploskách chodidel, kde je obraz celého těla – všech našich orgánů, tak i na dlaních a na uších jsou tato zakončení a napojení na celé tělo. Není tedy žádný div, že uvedené pohyby dlaní a prstů mají své opodstatnění. V józe dokonce existuje jóga prstů a každé klady prstů a mudry mají své účinky na lidský organismu.
Možná se budete divit, ale tou nejpřirozeněší masáží je zpěv a také spontánní smích. U obojího se jedná o zvukové vibrace, které, když jsou vhodně cílené a načasované, mají stejné a mnohdy i silnější účinky než klasické masáže. V kostele, při práci, při zábavě, při pohřbu se vždy se zpívalo. V ájurvédě je to jóga zvuku, mantry, v buddhismu sútry, atd. Dnes se aplikuje hudba a různé frekvence při muzikoterapii. V Indii byly vždy hudební produkce koncipovány tak, že vibrace ze zpěvu a hudebních nástrojů měly v prvé řadě pozitivní účinek na lidský organismus. Byť pro uši Evropana se zdál být takovýto hudební projev někdy dost jednotvárný.
Jak je nyní asi zřejmé, masírování je vlastně součástí přirozených doteků, které potřebuje každá živá bytost, nejen člověk, k uvolňování a podpoření energie, vnitřního ohně, který máme v sobě…